Některé z nás pálí otázka, zda je lepší kniha nebo čtečka knih. Zkusme si na obou variantách najít pro a proti, abychom si v tom udělali trochu jasno.

Začněme knihou. Kromě nádherné vůně, kterou vydává, když je fungl nová, má své kouzlo při každém vyndávání z knihovny. Nebo z regálu, odkud si ji v knihovně půjčujeme. Obracení listů, které šustí nebo čtení příběhu, který jsme četli už bezpočtukrát a proto jsou listy ohmatané. Je krásný pocit, když si s knížkou člověk zaleze do postele, nebo jen tak sedí v křesle a vedle na stolku se kouří z hrnku, ve kterém je náš oblíbený horký nápoj a odshora svítí na stránky příjemným měkkým světlem lampička.  Někdy, když ji bereme do ruky, může nás přepadnout pocit nostalgie a nám se vybaví, kdo nám ji dal a o to víc ji máme rádi. I vydání, které může být sto let staré, nás zaujme víc takto, než v digitalizované podobě, protože si na ni můžeme sáhnout.

Ale co elektronická čtečka? Ta nevoní, ani když je nová, ale to je u knížek jen takový bonus. Výhodou je, že na jednom místě můžeme mít víc knih najednou. Nemusíme počítat s každým centimetrem v kufru, když jinak bychom si vezli tři výtisky, zde je máme rovnou schované uvnitř jediného zařízení. Pravda, musíme mít nabíječku, ale ta nezabírá tolik místa. Ale pryč je ta krásná chvíle, kdy otáčíme s mírným zašustěním stránku. Je fakt, že i zde se dá tento zvuk nasimulovat. Navíc nepotřebujeme lampičku, abychom viděli na písmenka. Nemusíme se bát, že nás z jasu vydávaného monitorem budou bolet oči či hlava. Podsvítíme si ho tak, jak je to našemu zraku příjemné.

Já si ale neumím představit, že sedím s touto věcí, popíjím kávu a mám zapálené své oblíbené svíčky. Na osvětlený monitor se dívám na počítači, na mobilu, tabletu, tak aspoň tady jsem ráda, že se setkávám s něčím opravdovým a ne virtuálním.

Když vstoupím do knihkupectví, nasaji do nosu vůni knih a pomalu procházím mezi regály, zastavuji se, a i když vím, kvůli jakému žánru tu jsem, beru do ruky i jiné, listuji, pročítám a tetelím se radostí, že jsem v ráji. Když odcházím s knihou, zpravidla si ji nesu v ruce a tisknu si ji jako vzácný poklad na hruď. Ale ano, mívám u sebe tašku, ale já z ní mám takovou radost, že ji potřebuji ještě takto láskyplně tisknout.

Tohle bych stěží udělala s „náplní“ do elektronické čtečky. Neodsuzuji nikoho, kdo ji má a je s ní spokojený. Tihle lidé jsou rádi, že ušetří v bytě místo na něco jiného. Já ji nezatracuji, to ne. Myslím, že když člověk cestuje, nebo někteří bývají častěji v nemocnici, tak je to skladná a bezvadná věc. Jen si myslím, že nahrazovat knihy v tištěné podobě je nesmysl. Jsem pro, ale jen jako doplňující prvek ke své domácí knihovně.

Už jste se rozhodli, co je pro vás to pravé? Vyzkoušeli jste si rozdíly? Jestli chcete raději elektroniku, dejte své knihy do antikvariátu, ať některému z knihomolů ještě udělají radost.